Caritas et cupiditas

Světské i duchovní podoby lásky ve sborové tvorbě

Latinská slova caritas a cupiditas vycházejí z významu řeckých slov agapé a erós, jež vyjadřují nejméně dvě podoby lásky:

Milosrdenství a žádostivost. Caritas et cupiditas.

Láska je v evropské tradici základní charakteristikou vztahu mezi jedním a druhým, k Bohu, k bližním, k přátelům i nepřátelům. Zatímco caritas je ve svém významu láska povznášející, označuje lásku Boha k lidem, lidí k Bohu i mezi sebou, je milým srdcem, milosrdenstvím, cupiditas v sobě nese nádech lásky toužebné, vášnivé, která od druhého něco žádá. Na první pohled by si ušlechtilý duch snad mohl více vážit lásky první, dnešní program koncertu však poukáže na to, že jedna druhou doplňuje. Láska je věčným tématem, které od pradávna inspirovalo hudební skladatele napříč hudebními styly a epochami a které se často stávalo ústředním motivem jejich tvorby, a to v rozličných podobách: prostopášné dvoření, pokorné vzhlížení, úcta, vášeň… 

Program

Petr Eben (1929 – 2007): Antifona
Johann Sebastian Bach (1685 – 1750): Suscepit Israel (z Magnificat)
Jacques Arcadelt (1507 – 1568): Il bianco e dolce cigno
Orlando di Lasso (?1532 – 1594): S’io ti vedess’una sol volte il giorno
Tomas Lúis de Victoria (?1548 – 1611): Jesu dulcis memoria
Petr Eben (1929 – 2007): Stálá láska (z cyklu Láska a smrt)
Pierre Certon (? – 1572): La, la, la, je ne l’ose dire
Ivan Hrušovský (1927 – 2001): Zahučaly chladné vetry
Claudio Monteverdi (1567 – 1643): Benedictus (z Messa a 4 voci)
Orlando di Lasso (?1532 – 1594): Tutto lo dì mi dici: Canta!